Regionální politika a k čemu slouží

Evropská unie jako postupně se sjednocující útvar složený z mnoha států je životaschopný a v mnoha směrech úspěšný celek, což se projevuje například zvyšující se životní úrovní obyvatel a poměrně stabilní ekonomickou situací. Přesto se s rozšiřováním Evropské unie (EU) začaly projevovat hluboké rozdíly v hospodářské úrovni mezi jednotlivými evropskými regiony. K postupnému odstraňování těchto rozdílů má sloužit mj. i regionální politika EU.

Regionální politika je součástí dlouhotrvajícího evropského integračního procesu. Jejím účelem je zajistit srovnatelnou životní úroveň obyvatel všech regionů v rámci Unie a členských států a snížit rozdíly v hospodářské úrovni regionů s ohledem na jejich historické, kulturní a geografické odlišnosti. Regionální politika má dle principu solidarity podporovat směřování cílené pomoci do zaostávajících regionů nebo regionů s nevyhovující strukturou průmyslu a které jsou proto nuceny se přeorientovat na jiná odvětví. Prostřednictvím regionální politiky se podporují především konkurenceschopné, rozvojové a inovativní aktivity, což je dlouhodobě účinnější než například přímé dotace pro ohrožená odvětví.

Strukturální fondy tedy byly vymyšleny proto, aby zvyšovaly přispívaly k ekonomické a sociální soudržnosti. Takto je třeba k nim přistupovat, pokud chceme připravovat žádost o financování projektu.

Strukturální fondy jako finanční nástroj regionální politiky

K reálnému naplňování regionální a strukturální politiky, jinými slovy snižování rozvojových rozdílů mezi regiony EU, slouží strukturální fondy coby hlavní finanční nástroj. Finanční příspěvky ze SF na rozvojové aktivity členských států jsou nevratné. SF samozřejmě nejsou jediným zdrojem financí EU pro realizaci rozvojových aktivit členských států. Tyto aktivity může také financovat Evropská investiční banka formou úvěrů.

Členské země mohou při vyjednávání s EU o směřování pomoci SF vycházet ze svých specifických potřeb a využívat tak příspěvky ze SF k řešení konkrétních problémů.

Zdroj financí strukturálních fondů

Zdrojem financí pro SF jsou finanční příspěvky všech členských států do společného rozpočtu Unie. Částka pro regionální politiku, tedy strukturální fondy činí přes 35% celkového rozpočtu EU. Platí zde princip, že bohatší státy přispívají více a chudší méně.

Jak členské země získávají od EU příspěvky ze strukturálních fondů

Finanční prostředky ze SF jsou směřovány na národní či regionální orgány členských zemí zodpovědné za řízení rozvojových programů. V rámci těchto programů jsou pak poskytovány příspěvky na předložené a schválené projekty. Jak rozvojové dokumenty tak samotné projekty musí být velmi kvalitní. Finanční prostředky ze strukturálních fondů tedy nesměřují z Bruselu od Evropské komise přímo k příjemcům a realizátorům projektů. Evropská komise na základě schválených programů převádí peníze národním a regionálním orgánům oproti výkazům realizovaných projektů, tedy vesměs až po realizaci projektu v terénu.

Principy strukturálních fondů

Provádění strukturální politiky a také využívání strukturálních fondů jako jejího hlavního finančního nástroje je založeno na několika hlavních principech:

Princip programování

Tento princip znamená, že členské země mohou čerpat prostředky ze SF na základě vypracování víceletých a víceoborových programů rozvoje, které vlády jednotlivých zemí předkládají ve formě programových dokumentů EK vždy na určité období dopředu (programovací období EU trvá zpravidla 6 let). Účelem tohoto přístupu je zajistit co nejkomplexnější plánované řešení problémů daných regionů EU ve výhledu několika let a nerozdělovat finance SF na jednotlivé dílčí projekty (s tím také souvisí princip koncentrace – viz níže).

Princip koncentrace

EU usiluje o to, aby co největší množství peněz směřovalo do těch nejpotřebnějších regionů na akce přinášející maximální užitek. Pro skutečně nejefektivnější využití SF je podstatné nerozmělňovat jejich prostředky na řadu drobnějších a méně významných projektů, ale koncentrovat je do komplexních projektů v rámci předem naplánovaných strategií rozvoje.

Princip partnerství

Partnerství je dalším důležitým aspektem využívání SF. Do procesu plánování využívání SF jsou zapojováni příjemci prostředků – regiony, města, obce, soukromé subjekty. Při přípravě programových dokumentů je kladen důraz na spolupráci mezi EK a příslušnými orgány na národní, regionální a místní úrovni, které pověřuje členský stát přípravou a realizaci rozvojových programů.

Princip doplňkovosti (adicionality)

Prostředky ze SF jsou určeny pouze k doplnění výdajů členských států. Členské státy musí ve předkládaných rozvojových plánech doložit vlastní finanční prostředky na spolufinancování akcí, na které jsou přiděleny i prostředky fondů EU. Finance SF tedy nesmějí nahrazovat národní výdaje, není např. možné snížit ve státním rozpočtu výdaje na životní prostředí, protože je tato oblast podpořena SF.

Princip monitorování a vyhodnocování

Veškeré operace SF jsou průběžně sledovány a vyhodnocovány z hlediska efektivnosti vynakládaných prostředků. Při schvalování projektů se předběžně posuzují možné dopady, projekty se pravidelně hodnotí v průběhu realizace a po ukončení se vyhodnotí skutečné výsledky projektů.

Základní pravidla regionální politiky určuje:

Toto nařízení je základním legislativním kamenem regionální politiky EU a využívání Strukturálních fondů. Najdete zde odpověď na mnohé otázky. Zároveň je toto nařízení od okamžiku vstupu závazné pro ČR. Vše co je zde napsáno můžete po českých orgánech vyžadovat.

Základní přehled strukturálních fondů

Nejdůležitějším fondem pro naplňování regionální politiky je Evropský fond regionálního rozvoje", který byl založen v roce 1975. Tento fond podporuje projekty v oblasti výzkumu, rozvoje problémových regionů, které se zaměřují na infrastrukturu včetně budování transevropských sítí, místní rozvoj, podporu malého a středního podnikání v problémových regionech, zlepšování životního prostředí.

V oblasti sociální působí Evropský sociální fond, zřízený v roce 1960, zaměřující se především na boj s dlouhodobou nezaměstnaností, nezaměstnaností mládeže prostřednictvím podpory rekvalifikace, zvyšování kvalifikace pracovních sil v postižených regionech a podporu sociální inkluze (začleňování znevýhodněných skupin do společnosti).

Na strukturální problémy v zemědělství a venkova je zaměřena v rámci Evropského zemědělského podpůrného a záručního fondu, resp. pouze jeho podpůrná sekce. EAGGF vznikl 1961 v souvislosti s financováním společné zemědělské politiky.

Pro podporu rybolovu v oblastech závislých na tomto odvětví byl zřízen fond – Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu

Vedle strukturálních fondů působí od roku 1993 Kohezní fond (Fond soudržnosti), který byl založen pro účely pomoci hospodářsky slabším státům – Španělsku, Řecku, Portugalsku a Irsku. Tento fond přispívá na finančně velice náročné projekty v oblasti životního prostředí a infrastruktury. Pro neziskové organizace kvůli svému zaměření v podstatě nemá větší význam.

Z prostředků SF jsou financovány speciální programy tzv. Iniciativy společenství. Iniciativy se zaměřují na financování inovativních a pilotních projektů s důrazem na partnerskou mezinárodní a meziregionální spolupráci. Jsou celkem čtyři, ale pro první programové období 2004 – 2006 budou v ČR otevřeny jen dvě z nich: Equal a Interreg III.

Cíle pomoci ze SF pro období 2000–2006

Pro programovací období 2000–2006 rozdělují SF své finanční prostředky v rámci tzv. tří Cílů pomoci. Pro každý Cíl pomoci jsou stanovena kritéria, která musí region splňovat, aby byl zařazen pod daný Cíl. Každý Cíl znamená jinou úroveň pomoci. EK pro plánovací sedmileté období zveřejňuje mapu Evropy s vyznačenými územími spadajícími pod jednotlivé Cíle. Poté začnou politická vyjednávání o přidělení pomoci mezi příslušným členským státem a EK.

Cíl 1: Podpora rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů

Pomoc ze SF je v rámci Cíle 1 je určena především pro regiony na úrovni NUTS II, jejichž HDP je nižší než 75% průměru EU. Pod tento Cíl spadá celé území ČR s výjimkou Prahy. Cíl 1 je podporován těmito strukturálními fondy: ERDF, ESF, EAGGF a FIFG. SF mohou financovat až 75% celkových nákladů na projekty v těchto oblastech a Kohezní fond až 80%.

Cíl 2: Podpora hospodářské a sociální konverze regionů, které čelí strukturálním obtížím

Podpora ze SF směřuje do regionů, nespadajících pod Cíl 1, s výraznými strukturálními problémy (průmyslové oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti, venkovské oblasti s nízkou hustotou obyvatelstva, vysokou mírou nezaměstnanosti nebo ohrožené postupným vysídlováním, problematické městské oblasti a oblasti závislé na rybolovu). V ČR spadá pod Cíl 2 Praha. Do oblastí spadajících pod Cíl 2 plynou finanční prostředky z ERDF, FIFG a ESF. SF mohou financovat až 50% celkových nákladů.

Cíl 3: Podpora adaptace a modernizace strategie a systémů vzdělávání, školení a zaměstnanosti

Pomoc v rámci Cíle 3 je aplikována ve všech regionech, které nespadají pod předchozí dva Cíle a jejím cílem je podpora zaměstnanosti, pomoc sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel, s nerovným přístupem k pracovnímu trhu, rovné příležitosti pro muže a ženy. Projekty realizované v rámci Cíle 3 jsou financovány ESF, který může financovat až 50% celkových nákladů.

Jak členské státy EU využívají strukturální fondy

Jedním ze základních rysů SF je skutečnost, že nepřispívají přímo na jednotlivé aktivity či projekty, ale přispívají na podporu rozvojových programů, které si členské státy vypracovávají. Obsahem těchto rozvojových programů je analýza daného území, určení silných a slabých stránek oblasti a celková strategie rozvoje. V rozvojových programech jsou vymezeny nejdůležitější priority a cíle rozvoje oblasti a dále opatření a subprogramy vedoucí k naplnění priorit a dosažení vytyčených cílů. Jednotlivá opatření jsou podrobně rozpracována včetně přidělení finančních prostředků na projekty v rámci opatření, které zahrnují evropské zdroje (tj. především prostředky SF), národní prostředky (státní, regionální, místní a další) a také prostředky soukromého sektoru. Postup zpracování rozvojových programů členských států

Zde se zaměříme na postup zpracování rozvojových programů, jaký je obvyklý a závazný pro státy využívající podporu SF v rámci Cíle 1.

Regionální rozvojový plán

Nejprve členský stát zpracovává tzv. regionální rozvojový plán (RDP – Regional Development Plan), obsahující analýzu problémů daného regionu či více regionů na úrovni NUTS II. V ČR se jedná o Národní rozvojový plán pro celou republiku. Dokument určuje priority rozvoje a strategie k jejich dosažení. Plán obsahuje přehled subjektů, které se mají podílet na realizaci celého programu a projektů v rámci programu a konečně finanční požadavky daného státu pro jednotlivá opatření. Dokument tvoří několik částí – programy pro jednotlivé regiony (ČR nyní zpracovává jednotný program pro všechny regiony – Společný regionální operační program (SROP) a tzv. operační programy zaměřující se na jednotlivé sektory jako např. průmysl, zemědělství, lidské zdroje atd. Součástí RDP je posouzení předpokládaných ekologických dopadů programu. RDP pak předkládá vláda Evropské komisi k vyjednávání.

Programovým dokumentům (Národnímu rozvojovému plánu a operačním programům), tedy přípravě ČR na využívání strukturálních fondů EU je věnována celá kapitola.

Operační programy

Na základě CSF předkládá členský stát operační programy (viz výše), které už konkrétně stanoví systém realizace a kontroly programu, včetně ustavení monitorovacích a řídících výborů a dalších orgánů nezbytných pro implementaci. Operační programy dále vymezují výši finanční prostředků potřebných k realizaci jednotlivých opatření. EK na základě těchto dokumentů přijme rozhodnutí o poskytnutí podpory. Po schválení se rozběhne program a začíná realizace konkrétních projektů. Rámec podpory Společenství

Na základě jednání o předloženém RDP s vládou a jednotlivými regiony členského státu Evropská komise (EK) zpracuje dokument – Rámec podpory Společenství (CSF – Community Support Framework). CSF je de facto smlouvou mezi Evropskou komisí a vládou členského státu určující priority a formy podpory Společenství včetně rozsahu finančních prostředků a období, po které bude podpora poskytována. Důležité dokumenty EU, určující využívání strukturálních fondů

Zásadními dokumenty určujícími využívání SF jsou nařízení Rady EU, které jsou závazné jak na úrovni Společenství tak na úrovni jednotlivých členských států.

Nařízení k jednotlivým strukturálním fondům

Dalšími dokumenty obsahující vysvětlení či různá metodická doporučení pro členské státy ohledně využívání SF jsou dokumenty Evropské komise. Tyto dokumenty nemají závazný charakter, mají pouze pomoci členským státům při zpracování rozvojových plánů. Konkrétně se například jedná o doporučení vhodných priorit k financování ze SF, které EU považuje za důležité a které je možné zahrnout do rozvojových plánů. Zde uvádíme některá z nich: