Zatímco členské státy Evropské unie se snaží dohodnout na dalším sedmiletém rozpočtu, středoevropské nevládní organizace varují, že účel a cíle využívání finančních prostředků EU jsou stejně důležité, jako výše rozpočtu. Aby se zajistilo, že prostředky unijní politiky soudržnosti (tedy Strukturální fondy) slouží k udržitelnému rozvoji, je nevyhnutelné rohlednit o nejrůznější aspekty, což vyžaduje spolupráci různých subjektů s rozhodovací pravomocí a všech zainteresovaných stran od raných fází jejich přípravy. Nicméně, dohoda o potřebě partnerství nefunguje – ukazuje studie sítě středoevropských NNO Sfteam.

Dne 28. 11. 2012 SFteam pro udržitelnou budoucnost zveřejnil svou nejnovější studii o možnosti účasti sociálních partnerů a organizací občanské společnosti v programování využívání finančních prostředků politiky soudržnosti v 2014–2020 v sedmi členských státech EU: Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko.

Začátkem roku 2012, SFteam vyvinul kontrolní seznam opatření nezbytných pro smysluplné uplatnění principu partnerství v programovém politiky soudržnosti a při ostatních fázích politického cyklu. Od té doby propaguje tyto zásady mezi úředníky a nevládními organizacemi. Nově publikovaná studie, připravena s finanční podporou Mezinárodního Visegrádského fondu, shrnuje různé názory, se kterými se při tom setkali. „Organizace občanské společnosti i úředníci, kterých jsme se dotazovali, se obecně shodují na zásadách a principech partnerství. Vlády ve většině zemí mají tendenci uznat organizace občanské společnosti jako nevyhnutelné partnery v programování. Nicméně, praxe uplatňování těchto principů je velmi rozličná.“- říká Teodora Dönsz-Kovács, mezinárodní koordinátorka SFteamu, a zástupkyně programového ředitele Národní společnosti ochránců přírody (Maďarsko).

"Rozsah veřejně dostupných informací o programování vztahujícího se k politice soudržnosti se liší od široce pojatého zveřejňování, up-to-date informací (např. v Bulharsku a Lotyšsku) až po naprostý nedostatek informací (např. Maďarsko a Česká republika). Neschopnost vlády vypořádat se s rozmanitostí občanské společnosti, pokud jde o jejich zapojení do přípravy programů je další častý problém (např. v České republice a na Slovensku), a v neposlední řadě mají jednotlivé vlády problém přijmout do partnerských orgánů respektované a legitimní zástupce občanské společnosti (např. v Bulharsku a Rumunsko). V mnoha případech je nejasná role na partnerství založených pracovních skupin a fór zahrnující organizace občanské společnosti (např. Lotyšsko). Krátké lhůty pak brání smysluplným konzultacím (např. v Polsku a na Slovensku), " – poukázal Ákos Eger, editor mezinárodní studie.

Studii „Zásady versus realita“ naleznete zde.

Studii v dalších jazykových mutacích naleznete zde.

Informace o projektu „Partnership for sustainability in EU funds in CEE“ naleznete zde.

Tato studie byla podpořena International Visegrad Fund.