Evropská unie jako postupně se sjednocující útvar složený z mnoha států je životaschopný a v mnoha směrech úspěšný celek, což se projevuje například zvyšující se životní úrovní obyvatel a poměrně stabilní ekonomickou situací. Přesto se s rozšiřováním Evropské unie (EU) začaly projevovat hluboké rozdíly v hospodářské úrovni mezi jednotlivými evropskými regiony. K postupnému odstraňování těchto rozdílů má sloužit mj. i regionální politika EU.

Regionální politika je součástí dlouhotrvajícího evropského integračního procesu. Jejím účelem je zajistit srovnatelnou životní úroveň obyvatel všech regionů v rámci Unie a členských států a snížit rozdíly v hospodářské úrovni regionů s ohledem na jejich historické, kulturní a geografické odlišnosti. Regionální politika má dle principu solidarity podporovat směřování cílené pomoci do zaostávajících regionů nebo regionů s nevyhovující strukturou průmyslu a které jsou proto nuceny se přeorientovat na jiná odvětví. Prostřednictvím regionální politiky se podporují především konkurenceschopné, rozvojové a inovativní aktivity, což je dlouhodobě účinnější než například přímé dotace pro ohrožená odvětví.

Strukturální fondy tedy byly vymyšleny proto, aby zvyšovaly přispívaly k ekonomické a sociální soudržnosti. Takto je třeba k nim přistupovat, pokud chceme připravovat žádost o financování projektu.

Strukturální fondy jako finanční nástroj regionální politiky

K reálnému naplňování regionální a strukturální politiky, jinými slovy snižování rozvojových rozdílů mezi regiony EU, slouží strukturální fondy coby hlavní finanční nástroj. Finanční příspěvky ze SF na rozvojové aktivity členských států jsou nevratné. SF samozřejmě nejsou jediným zdrojem financí EU pro realizaci rozvojových aktivit členských států. Tyto aktivity může také financovat Evropská investiční banka formou úvěrů.

Členské země mohou při vyjednávání s EU o směřování pomoci SF vycházet ze svých specifických potřeb a využívat tak příspěvky ze SF k řešení konkrétních problémů.

Zdroj financí strukturálních fondů

Zdrojem financí pro SF jsou finanční příspěvky všech členských států do společného rozpočtu Unie. Částka pro regionální politiku, tedy strukturální fondy činí přes 35% celkového rozpočtu EU. Platí zde princip, že bohatší státy přispívají více a chudší méně.

Jak členské země získávají od EU příspěvky ze strukturálních fondů

Finanční prostředky ze SF jsou směřovány na národní či regionální orgány členských zemí zodpovědné za řízení rozvojových programů. V rámci těchto programů jsou pak poskytovány příspěvky na předložené a schválené projekty. Jak rozvojové dokumenty tak samotné projekty musí být velmi kvalitní. Finanční prostředky ze strukturálních fondů tedy nesměřují z Bruselu od Evropské komise přímo k příjemcům a realizátorům projektů. Evropská komise na základě schválených programů převádí peníze národním a regionálním orgánům oproti výkazům realizovaných projektů, tedy vesměs až po realizaci projektu v terénu.

Principy strukturálních fondů

Provádění strukturální politiky a také využívání strukturálních fondů jako jejího hlavního finančního nástroje je založeno na několika hlavních principech:

Princip programování
Tento princip znamená, že členské země mohou čerpat prostředky ze SF na základě vypracování víceletých a víceoborových programů rozvoje, které vlády jednotlivých zemí předkládají ve formě programových dokumentů EK vždy na určité období dopředu (programovací období EU trvá zpravidla 6 let). Účelem tohoto přístupu je zajistit co nejkomplexnější plánované řešení problémů daných regionů EU ve výhledu několika let a nerozdělovat finance SF na jednotlivé dílčí projekty (s tím také souvisí princip koncentrace – viz níže).

Princip koncentrace
EU usiluje o to, aby co největší množství peněz směřovalo do těch nejpotřebnějších regionů na akce přinášející maximální užitek. Pro skutečně nejefektivnější využití SF je podstatné nerozmělňovat jejich prostředky na řadu drobnějších a méně významných projektů, ale koncentrovat je do komplexních projektů v rámci předem naplánovaných strategií rozvoje.

Princip partnerství
Partnerství je dalším důležitým aspektem využívání SF. Do procesu plánování využívání SF jsou zapojováni příjemci prostředků – regiony, města, obce, soukromé subjekty. Při přípravě programových dokumentů je kladen důraz na spolupráci mezi EK a příslušnými orgány na národní, regionální a místní úrovni, které pověřuje členský stát přípravou a realizaci rozvojových programů.

Princip doplňkovosti (adicionality)
Prostředky ze SF jsou určeny pouze k doplnění výdajů členských států. Členské státy musí ve předkládaných rozvojových plánech doložit vlastní finanční prostředky na spolufinancování akcí, na které jsou přiděleny i prostředky fondů EU. Finance SF tedy nesmějí nahrazovat národní výdaje, není např. možné snížit ve státním rozpočtu výdaje na životní prostředí, protože je tato oblast podpořena SF.

Princip monitorování a vyhodnocování
Veškeré operace SF jsou průběžně sledovány a vyhodnocovány z hlediska efektivnosti vynakládaných prostředků. Při schvalování projektů se předběžně posuzují možné dopady, projekty se pravidelně hodnotí v průběhu realizace a po ukončení se vyhodnotí skutečné výsledky projektů.